Kolik jazyků znáš…

Cizí jazyky jsou pro mě celoživotní vášní. Už jako malá jsem chodila na němčinu do jazykové školy, učila se angličtinu jen tak o přestávce před hodinou, protože na zkoušení slovíček paní učitelkou to zdaleka stačilo, a přihlásila se na dobrovolnou páteční hodinu ruštiny, protože proč to nezkusit. Pocity, kdy se cítíte jako prvňák, protože neumíte vlastně ani číst, ani psát si pamatuju dodnes. Podobně to bylo u francouzštiny. Tam mě navíc po dvou měsících výuky přemluvila paní učitelka, ať s nimi jedu na výměnný pobyt do Francie. Díky bohu jsem v té době už mluvila slušně německy, protože francouzsky to prostě nešlo. Dodnes si vybavuji svoji strategii začátečníka, kdy na jakýkoli dotaz, kterému nerozumíte, prostě přikyvujete a u toho se usmíváte a doufáte, že jste se trefili. „Dáš si jablečný džus nebo pomerančový?“. „Jo, jo.“

Studium překladatelství v kombinaci český-německý-anglický jazyk na vysoké škole v německé Žitavě bylo pro mě jasná volba, i když náš matikář na gymnáziu často křičel, ať si nemyslíme, že nás vezmou na humanitní obory. Máme se učit matematiku, protože ji stejně ještě rádi půjdeme studovat. (Ne a ne a ne. Jsem humanista tělem i duší.)

V Německu začínáme ve svižném tempu těch pár Čechů, co v ročníku jsou, si několik týdnů špitá: „Co? Cože? Co říkala? Máš to napsaný?“. Já svým rychlým škrabopisem mám napsané všechno a za pár týdnů si zvykneme.

To samé pak v bleděmodrém proběhlo v Anglii na dvousemestrálním pobytu přes Erasmus. Některým přednášejícím pocházejícím ze severních částí Anglie někdy nerozuměli ani sami Angličané.

Když jsem už mluvila výborně anglicky a německy a v práci byl jeden z benefitů jazykový kurz, vrhla jsem se na španělštinu, která mi díky své relativní lehkosti šla pěkně od ruky. Na dovolených jsem byla mistr v začínání konverzací. „Hledáme ubytování. Můžete nám ještě uvařit večeři?“ Asi jsem zněla jako cizinec s vysokou jazykovou úrovní nebo mají Španělé prostě vyřídilku – poté se vždy strhla několikaminutová lavina slov, ze které jsem se snažila něco pochytit. „Špagety s masovou omáčkou? Jasně, není problém.“ Na stole opravdu přistál obří hrnec s těstovinami a omáčka. Protože jsme byli vyhladovělí, snědli jsme to v podstatě úplně všechno. Jenže pak následovaly kotlety s bramborem. Ty jsme do sebe natlačili jen proto, že vypadaly výborně, a nechtěli jsme naše hostitele urazit. Jenže pak přišla zmrzlina… No jasně, primero, segundo a spol.

Vtipné historky s cizími jazyky by vydaly na knihu. Jen angličtina a němčina mě v podstatě nikdy neopustily. Překlady, cizojazyční šéfové a hlavně život v Anglii, na Novém Zélandu a v Německu mi umožnily poznat tyto dva jazyky do hloubky, která se blíží znalostem rodilého mluvčího. A tak je teď využívám ke čtení zahraničních zdrojů a získávání informací, které se v Čechách nedočtete. Protože když máme informace, máme i možnosti.

Komentáře
  1. Hi, this is a comment.
    To get started with moderating, editing, and deleting comments, please visit the Comments screen in the dashboard.
    Commenter avatars come from Gravatar.

Napsat komentář: A WordPress Commenter Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů